Pokud se podíváme do historie, příroda a krajina byla od nejstarších dob jedním ze základních témat zobrazovaných v umění. Příroda a činnost člověka v krajině jakožto hlavní námět dostala příležitost významněji zazářit v dílech renesančních vlámských mistrů 16. a 17. století, aby se dále objevovala napříč staletími a uměleckými směry.
V posledních letech jsme si ověřili, že jedním z prvků, které mohou nemovitostnímu projektu vdechnout jeho jedinečné kouzlo, je umělecké dílo, vně objektu či přímo v interiéru. V tomto směru je vhodné se zaměřit i na to, aby vybrané dílo pro projekt splňovalo kritéria udržitelnosti. Je možné tato kritéria stanovit? Je vůbec možné něco tak subjektivního, jako je umění hodnotit?
Ano, umění je specifické, a proto si zaslouží specifická pravidla pro své posuzování. První vodítka, jak hodnotit udržitelnost, poskytují jak veřejné, tak soukromé instituce. Například OECD se kontinuálně věnuje dopadu kultury a kreativní ekonomiky a poskytuje určitá vodítka zejména pro municipality.
Další metodiky se inspirují z GRI standardů nebo z materiálu UNESCO/200 Indicators, který se zabývá tím, jak je možné měřit vývoj kultury tak, aby napomáhala plnění cílů a záměrů Agendy 2030 pro udržitelný rozvoj. Tato pravidla se jistě dobře uplatní především pro veřejný sektor.
Umění je tak zároveň i příležitostí, jak podpořit udržitelnost projektu. Udržitelnost se v umění objevuje v několika úrovních od udržitelnosti jednotlivých uměleckých projektů, subjektů a výstavních projektů přes začlenění výuky udržitelnosti a jejích hodnot do vzdělávacích programů uměleckých škol až po přijetí udržitelnosti jednotlivými umělci.
Pro umělce či soukromé sběratele uměleckých děl pak existují metodiky vznikající v angloamerických zemích, které při hodnocení udržitelnosti reflektují též specifika uměleckých profesí a tvorby, ale též zvyklosti a právní standardy v této oblasti.
A právě tomu, jak umělci přistupují k udržitelnosti a jakým způsobem se tyto přístupy projevují v jejich tvorbě a jak mohou být začleněny do vašeho projektu revitalizace nebo do koncepce udržitelnosti pro jednotlivé společnosti. Jedním z aktuálních trendů v globálním uměleckém světě je návrat k přírodě a využití přírodních materiálů při tvorbě uměleckých děl.
Již v 60. a 70. letech 20. století se objevil specifický umělecký trend, který můžeme nazvat udržitelné umění. Jedná se o land art, který se zaměřoval na místní materiály a jejich vliv na životní prostřední a který se rozvinul až do současných směrů ekologického umění.
Ukotvujícím dílem land art je Spiral Jetty, kterou vytvořil Robert Smithson v roce 1970. Jedná se o sochu spirály vytvořenou na pobřeží Great Salt Lake v Utahu z hlíny, solných krystalů a čedičových hornin vystupující z břehu jezera do vody. Smithson dílo zdokumentoval ve filmu. Dílo je vtěleno do jezera v takovém souladu s okolím, jako by jej stvořila sama příroda a bylo v něm od nepaměti. Dalšími významnými představiteli land art jsou Richard Long, Richard Serra, Christo, Nancy Holt, Michael Heizer a další.
Na přelomu milénia se rozvíjí sustainable art, který kromě důrazu na použité materiály akcentuje tvorbu tak, aby byla šetrná k životnímu prostředí. Tato díla se obvykle zaměřují na otázku ochrany klimatu, vlivu odpadů nebo na společenská témata.
Environmentální témata se objevují v tvorbě Olafura Eliassona, jehož The Weather Project je jednou z ikonických instalací pořízených londýnskou Tate Modern a její Turbine Hall, který vytvořil strhující iluzi slunce a nebe.
Další představitelkou je například Ruth Wallen, která v rámci projektu „Walking with Trees“ dokumentuje změny v kalifornských lesích.
Nezastupitelnou roli v umění zabývajícím se udržitelností má médium fotografie. Často spolu s videem slouží jako dokumentace výše zmíněných projektů anebo je sama nositelkou sdělení, které umělci, často jako lidé velmi senzitivní vůči společenskému dění a vztahu člověka s přírodou, které má komunikovat to, co lidstvo na planetě zanechává dalším generacím.
Pro konferenci Udržitelnost a revitalizace budov, která se koná dne 23. 11. 2022 v pražském Domě Radost, připravila platforma věnující se současné umělecké fotografii Fotograf Contemporary jednodenní pop-up, který nabídne k vidění dílo Jana Šerých s názvem Maketa.
Velkoformátové a vizuálně působivé dílo využívá strojovou mapovací techniku, aby v mapách seskládaných ze satelitních snímků jakoby mizelo konkrétnější měřítko. Záludně jednoduché umělecké gesto výřezu a zvětšení, s nímž Šerých podniká průzkum pouště Gobi výhradně prostřednictvím aplikace Google Earth, nás naviguje k otázkám vlastní perspektivy a měřítka na planetě, kterou jako společnost obestíráme stále hustšími sítěmi družic, datových cloudů a tedy i představ o sobě samých.
Dílo renomovaného umělce Jana Šerých je vizuálně uhrančivým motivem, který má schopnost klást celou řadu otázek. Krom jiného nabídne pop-up zájemcům o udržitelné umění možnost exkluzivně nahlédnout do výběru autorů a autorek, jejichž tvorba je zastoupena na platformě Fotograf Contemporary.
Daniela Kozáková, právní poradce při sběratelství a investicích do umění, s přispěním Makréty Kinterové, Fotograf Contemporary
